Dvě děti

Rok se s rokem sešel a na blogu nepřibyl žádný článek, což mě mrzí. Zato ale přibyl nový člen naší domácnosti a tím je naše nyní už dvouměsíční „Ségra“ (chudák, zatím jí skoro jinak neřekneme), z toho jsem naopak nadšená. Ne že bych neměla nápady na články, chtěla jsem napsat například o tom, jak strašný byl první trimestr nebo jak báječné je péct cukroví s batoletem, ale prostě na to nějak nedošlo.

Dnes bych se ale s Vámi podělila o to, jaké to je, být podruhé maminkou. Musím říci, že jsem z toho měla docela slušné obavy a připadalo mi, že se to nedá zvládnout. Nyní ale mohu říci, že si tom moc užívám. Ano jsou náročné chvíle, ale zajímavé je, jak mi s miminkem připadá vše o tolik snazší, než napoprvé. Zajímalo by mě, zda mám prostě jen obrovské štěstí, protože Ségra je moc hodná a pohodová a nebo je to prostě napodruhé o tolik jednodušší (nebo je snad hodná proto, že já jsem více v klidu?). Asi je to tak nějak vše dohromady, ale určitě to bude i tím, že se mi daří být více nad věcí. Už se nehroutím z toho, že na mnoha místech (v MHD, v obchodech) s obřím kočárem strašně překážím. Už se netrápím zbytečnými pocity, že jsem špatná matka jen proto, že mi nejde novorozence uvázat do šátku, nepoznám, že mi dává signály, že bude čůrat a nejsem na něj dostatečně napojená, protože někdy prostě nevím, proč brečí.

Neříkám, že vše zvládám, přece jen vzteklé scény na veřejnosti našeho batolete mi ještě dávají pořádně zabrat, ale učím se. Momentálně mohu říct, že mi připadá, že mít dvě děti je snad ještě lepší, než mít jedno.

Já vím, teď by mohl někdo zkušenější namítnout „Počkej až ... přestane být druhé dítě hodné, bude lézt, bude brát sourozenci hračky, budou se hádat, budou v pubertě, budou se učit na maturitu ....apod.“ Ale víte co? Už bylo tolik „počkej až“ a já už nechci „čekat až ..“ Chci si užít to každé období se všemi slastmi a strastmi, které přináší.