O lenosti

Mojí nejhorší vlastností je lenost! Kvůli lenosti nedělám spoustu věcí, které jednak musím dělat, ale také těch, které si myslím, že by bylo vlastně velmi zábavné, přínosné a obohacující je dělat. Například teď - kvůli novému článku na blog, který chci napsat, už asi 2 hodiny! (já vím, že je to hrozné) prokrastinuju na internetu. Ani mě to zrovna dvakrát nebaví, ale jsem prostě líná začít psát.

Nebo další příklad mé lenosti, který mě naprosto vytáčí je "lenost jít spát". Stává se mi, že jsem prostě tak líná (tedy vlastně tak vyčerpaná a unavená), že nejsem schopná vstát z křesla, jít se umýt a jít spát. Proto také často spím "nanečisto" (jak s oblibou říkáme s mým manželem), tedy dvě hodiny někde ležím v oblečení, neumytá, namalovaná, v lepším případě s brýlemi na nose a v horším s čočkami v očích ... Přitom se stejně pořádně neprospím, protože vím, že dřív nebo později budu muset vstát a jít spát "načisto". Obvykle pak ale narazím ještě na jeden kámen úrazu a to je "lenost vylézt ze sprchy", tedy přestat na sebe pouštět tu příjemně teplou vodu a jít prostě spát.

Nejhorší je, že kvůli lenosti nedělám ani to co mám vlastně ráda, co mám dojem, že by bylo hrozně fajn dělat. Například psát více článků na blog, více se hýbat, chodit nakupovat na farmářský trh a ne do supermaketu, více číst beletrii, koukat se na náročnější film, mít napečeno a uklizeno (haha :) ) a tak.

A co mi pomáhá lenost překonávat? Jedna z mála činností, které zabírají, je napsat si seznam, co udělat a nejlépe i kdy to udělat. Neznamená to samozřejmě, že splním všechny položky, ale třeba alespoň něco se podaří. Další metodu jsem se naučila, když jsem krátce pracovala ve speciální škole (tato práce byla pro mě i v dalších směrech velmi obohacující). Jeden chlapec s autismem měl také občas problém přestat s činností, kterou právě dělal, ale narozdíl ode mě však věděl, jak na sebe. Vždycky, když jsem chtěla, aby nějakou činnost přestal dělat, požadoval, abych řekla: "KONEC dané činnosti" , například "KONEC houpání!".  Na chlapce to bohužel ne vždy fungovalo, mně to ale skutečně pomáhá, zvláště, když si to neřeknu jen já sama, ale řekne mi to někdo jiný. Tak kupříkladu při výše zmiňovaném spaní "nanečisto", někdy poprosím manžela, aby mi řekl "KONEC spinkání nanečisto!" a opravdu se mi podaří téměř vždy vstát.

Nicméně překonání lenosti je někdy mnohem více vyčerpávající, než činnosti samotná. Jak by byl život snadnější, kdyby lenost neexistovala. Bohužel ale nezbývá nic jiného, než lenost stále znova a znova překonávat. A někdy se i podaří, například jedním z důkazů je tento článek :).