"Hlavně, aby bylo zdravé"

Pravděpodobně každý, kdo byl v "očekávání", zažil typické reakce okolí. Je to vlastně pokračování otázek o kterých jsem psala ve svém úplně první článku " O otázkách a o tom, jak nám všechno trvá dlouho". A při těhotenství dochází k úplné erupci těchto otázek a kromě nich také k různým komentářům, případně vzpomínkám na vlastní těhotenství. Je to hezké, jak si najednou máte o čem popovídat s lidmi, s kterými byste si jinak třeba neměli tolik co říct (např. cizí paní v autobuse, kadeřnice, do té doby podivínská kolegyně z práce apod.).

Mezi úplně největší klasiky patří otázky "užvítecotobude?" a jedním dechem na to "ajaksebudejmenovat?". Do toho přijde komentář k bříšku (je příliš malé nebo naopak příliš velké - nejsou to dvojčata?) a pak nastává popřání něčeho hezkého, tedy "hlavně, aby miminko bylo zdravé". V tu chvíli mi pokaždé zatrne...

Ano, taky si hrozně moc přeji, aby miminko bylo zdravé a vše bylo v pořádku. Vím, že to okolí myslí dobře a opravdu nám ze srdce přejí jen to nejlepší. Přesto tuhle větu nemám ráda. Vzhledem k pozitivnímu triple testu jsem se měla možnost více zaobírat tím, že zde existuje i možnost, že miminko zdravé nebude, takže mi, pokaždé když někdo tuto větu vysloví, naskočí červíček nejistoty "a co když ne?" Připadá mi, že větou "hlavně aby bylo zdravé" dodávají všichni případným obtížím ještě větší tragičnosti. Co když se nepovede to, co si všichni přejí "hlavně"? O kolik pak musí být těžší přijmout miminko, které není zdravé, pokud si člověk předtím tolikrát opakoval a tolikrát slyšel, že musí být hlavně zdravé? Rodiče dětí, které se nenarodí zdravé se tak musí vyrovnávat nejen s vlastním zklamáním, ale i se zklamáním okolí a to musí pak být ještě těžší ...